Menu
„Světová hokejbalová špička se neskutečně vyrovnala, každý soupeř je těžký a zápasy jsou nesmírně náročné. Vážím si, že se kluci po vypadnutí ze semifinále zmobilizovali a získali medaili,“ řekl zkušený kouč po posledním zápase turnaje.
Jaké pocity prožíváte?
Mančaft chtěl zlato, šel si za ním. Sice se nám to v pátek nepovedlo, tak jsme chtěli zabojovat o bronz. Semifinálový duel skončil před půlnocí, poté byla dopingová kontrola, do postelí jsme se dostali o půl druhé, hned nešlo usnout a v devět ráno jsme měli snídani a procházku. Zápas o třetí místo začínal ve dvě hodiny odpoledne. Klukům obrovsky děkuji za odvedenou práci – klobouk dolů! To je neskutečné, co dokázali.
Už nemusíte odbourávat zklamání po nepovedeném semifinále?
Každý kov se počítá a my získali bronz. Jasně, všichni jsou ještě smutní, že nemáme zlato, ale brzy si uvědomíme, že jsme odehráli fantastický turnaj před parádními fanoušky. Medaile je odměnou za jejich práci. Fanoušci nám v Pardubicích vytvořili nádherné prostředí, jsem šťastný, že si to kluci mohli užít, že to nevidí jen v televizi na fotbale nebo hokeji. Jsem pyšný, že lidé dokáží vytvořit takovou atmosféru i amatérskému sportu. Nádhera!
Světová špička se srovnává a získávat medaile bude těžší a těžší, že?
Jsem na čtvrtém mistrovství světa a tohle bylo jednoznačně nejtěžší, co jsem absolvoval!
Ještě se zastavme u fyzické kondice vašich hráčů. Oni zvládli neskutečnou porci v obrovském tempu!
Kdo tohle neabsolvoval, těžko si to dokáže představit. Hokejbal je náročný sport, v ledním hokeji se sklouznete a jedete, tady si musíte každý míček doběhnout. Kluci na sobě pracují sami od sebe, proto je obdivuji. Těžké zápasy zvládli díky skvělé kondici, jsou polepení náplastmi a zatejpovaní, ti se z toho budou dva týdny dostávat. Proto respekt a díky!
Zmínil jste amatérské podmínky, hráči ale museli k šampionátu přistoupit jako profesionálové, že?
Tohle je něco neskutečného. Tihle kluci odjeli od rodin, vzali si dovolené, nadělávali si práci, aby mohli reprezentovat naši zemi. Odmakali neskutečné zápasy na špičkové úrovni, i svým vystupováním se chovali jako profesionálové. Toho si obrovsky vážím, mám k nim respekt a je mi ctí s nimi spolupracovat.
Z hokeje jste zvyklý na jiné prostředí…
Hokejbal nikdy nebude fotbalem nebo hokejem. Kluci ale mají tento sport rádi a hrají jej srdcem, obětují mu veškerý volný čas. Vezměte si, že chlap jde na šestou ráno do práce, v sedm večer vám přijde na trénink, kde naplno maká v dešti třikrát týdně i o sobotách a nedělích. Právě proto mám ke klukům obrovský respekt!
Lední hokej vám nechybí?
Ne, nechybí! (důrazně)
Proč?
Sundal jsem brusle, chvíli jsem trénoval, to mi vzalo nějakou šťávu a rozhodl jsem se, že budu trénovat toho, kdo chce, ne, že to chce tatínek či maminka.
Hokejbalové prostředí je jiné?
Absolutně! Každý pracuje naplno v trénincích a chce se sportem bavit. To je obrovsky důležité, to se mi líbí. Hráči mají v sobě potřebnou pokoru. Kluci mají sport rádi a všichni jsme to tady za těch deset dní mohli vidět. Věřím, že se hokejbal posune dál a že naláká další lidi.
Česká republika získala zlatou a bronzovou medaili. Může tento úspěch pomoci k dalšímu rozvoji hokejbalu u nás?
Samozřejmě! Holky i chlapi udělali našemu sportu parádní reklamu, nyní je potřeba s tím pracovat. Základnu máme, dětí je hodně. Tento úspěch by mohl namotivovat další děti. Každý není tak bohatý, aby mohl hrát hokej nebo tenis.